Rozhovor s mladou výtvarnicí Marjani Akritidu o jejím mimořádném úspěchu
I přesto, že nenavštěvuje střední školu s uměleckým zaměřením, jde si za svým snem. Seznamte se s Marjani Akritidu, mladou výtvarnicí, která byla se svou suchou jehlou Noční motýli nominovaná na prestižní cenu Grafika roku 2023.
Marjani, v první řadě moc gratulujeme k nominaci. Můžeš se nám prosím v krátkosti představit?
Jmenuji se Marjani Akritidu, je mi sedmnáct let a studuju v druhém ročníku, obor Hotelnictví. Pocházím z Jeseníku, kde jsem se i narodila.
Kdo objevil Tvé umělecké nadání? Jak dlouho se výtvarné činnosti věnuješ?
O objevu mého nadání se snad ani nedá mluvit. Já jsem se prostě narodila do umělecké rodiny. Babička je výtvarnice a celý život učila výtvarku a tak spolu odmalička něco pořád vymýšlíme a tvoříme. Do výtvarky jsem začala chodit ve třech letech. A pořád chodím.
Neuvažovala jsi o studiu na střední škole s uměleckým zaměřením?
Chvíli ano, ale nechtěla jsem bydlet někde daleko na intru. Mám hodně zvířat a všechny je mám moc ráda a chci jim být nablízku. A nechci opouštět rodinu. Hotelovka mi třeba dá základ, k tomu, abych rodičům mohla pomáhat v rodinném podniku. A taky mám obrovské štěstí, že moje babička má svou výtvarnou školu, takže jsme se domluvily, že mě zasvětí do veškerých základů a technik ona a já se potom rozhodnu, jestli budu třeba chtít pokračovat na vysoké škole. Nebo po maturitě na další střední škole.
Prozraď nám, kdo tě do soutěže Grafika roku 2023 přihlásil? Napadlo tě vůbec, že by Tvá grafika mohla mít takový úspěch?
Do soutěže mě přihlásila babička Dana Akritidisová. A popravdě by mě vůbec nenapadlo, že by mou práci vybrali. Byl to pro mě opravdu šok.
Jak jsi reagovala, když ses dozvěděla, že odborná porota nominovala právě Tvou suchou jehlu z celkového počtu 697 grafických děl?
Abych to upřesnila, v mé kategorii bylo přihlášeno 146 prací a nominací je šest. Je to studentská kategorie. Co mě ale překvapilo, že většina nominovaných prací jsou především od studentů vysokých výtvarných škol, jako AVU nebo SUTNARKA.
Je možné si Tvou nominovanou práci někde prohlédnout?
Ano. Všechny nominované práce jsou až do 12. května vystavené v Císařské konírně Pražského hradu na II. Nádvoří.
Jak dlouhý byl proces tvorby Tvé grafiky Noční motýli? Můžeš nám v krátkosti přiblížit, jak tato technika vzniká?
Suchá jehla je grafický tisk z hloubky. Je poměrně složitá. Nejdříve jsem si nakreslila návrhovou kresbu – téma jsem si zvolila sama. Na tuto kresbu jsem přiložila průhlednou PVC folii, pevně ji zajistila, aby dobře držela. No a do této folie jsem potom ostrou jehlou s rukojetí vyškrábala kresbu. Jenže babičce Daně se první vyškrabaná matrice nelíbila. A tak jsem musela škrabat znovu. A tahle druhá verze už prošla. Ale ta největší práce nás teprve čekala. Na vyškrabanou matrici je totiž potřeba nanést tiskařská barva, která se důkladně vytře hadříkem. Mezitím si namočíme papír, na který budeme grafiku tisknout. A potom už následuje tisk na grafickém lisu zvaném satinýrka. Z jedné matrice můžeme vytvořit až patnáct kvalitních tisků. Každý z nich je originál, který tužkou v pravém dolním rohu pod obrázek podepíšeme.
Kde jsi hledala inspiraci? Váže se k obrazu nějaký příběh?
Odmalička mě fascinuje příroda. Její tajemství, barevnost, krása. Noční motýli neboli můry patří k mým oblíbeným tvorům. Když si je totiž prohlédnete zblízka, jsou překrásné. Některé mohou vypadat jako huňatí králíčci s velkýma očima a některé třeba jako děsiví piráti s lebkou na zádech. Konkrétně tato suchá jehla ztvárňuje mého nejoblíbenějšího nočního motýla bource morušového. To je ten, jehož housenky si vyrábějí kokon z hedvábného vlákna a my lidé jej potom zpracováváme na hedvábí.
Jaká výtvarná technika je Tvá nejoblíbenější? Je to právě suchá jehla?
Budu upřímná. Suchá jehla to tedy zrovna není. A to kvůli zvuku, který vydává jehla při škrabání do podkladu. Je to fakt nepříjemný zvuk. Nejvíce mě baví jakákoliv malba akrylem nebo temperou. Z grafiky mě teď momentálně zaujal linoryt. Ale nesmím taky zapomenout na to, že moc ráda fotím. Okamžiky a přírodu. A ráda tvořím šperky z minerálů.
Kolik jsi za svůj život už vytvořila obrazů? Měla jsi již svou vlastní výstavu?
Obrazů, obrázků, črt, grafik, plakátků. Nepočítaně. Když mám volno, prostě maluju. Svou vlastní výstavu mi uspořádali rodiče v naší kavárně loni v prosinci. Jsou to fotografie. A pořád je tam ještě můžete vidět. Jinak mé obrázky bývají vidět i na výročních výstavách A1 školy Mgr. Dany Akritidisové – mé babičky.
Jaké jsou Tvé plány do budoucna?
Nevím, kde se v budoucnu vidím. Co ale vím je, že chci pořád malovat, fotit, tvořit a zdokonalovat se v tom. Dělá mi to radost.
Autor příspěvku: Anna Indrová
